Co to vlastne hrajeme, aneb neco o predjizdeni...

[Pedropan]

Uvodem pripoustim, ze k sepsani techto nekolika odstavcu me inspirovalo cerstve rozhodnuti sportovnich komisaru v jednom z probihajicich poharu, kteri by meli dohlizet na regulernost souboju na nasich virtualnich tratich.

Vysvetlovanim pojmu "predjeti" nebudu urazet zdejsi komunitu. Predpokladam, ze elementarni vymena pozic na trati je kazdemu jasna.

K teto elementarni zmene vsak nedochazi jak v realite (na tu si hrajeme), tak v simulatoru, vzdy za stejnych podminek.

Takze Varianta 1.
Mate na to jezdecky i naladenim vozu rozdilem temer tridy:
Priletite zezadu, mate vseho vic, na stope az tak nezalezi, proste soupere "prepilujete" tam, kde se rozhodnete.
Kontrolujete vetsinou to, aby vas ten pomalejsi necim neprekvapil.

Varianta 2.
Jde vam to o kousek lip, taky vam to o trosicku vic jede, ale jasne to neni:
Nepriletite, ale dojedete a sledujete. Driv nebo pozdeji najdete misto, kde je souper slabsi v kolenou a tam ho pojedete. Chce to uz vic soustredeni a pozornosti, drzet se rychle stopy, pripadne zvolit stopu alternativni (pozor, nejde to vsude). Ale vetsinou to vymyslite bez potizi. Porad to davate relativne s prehledem.

Varianta 3.
Asi to, proc se vubec zavody jezdi. Vyrovnany souper se stejnou dovednosti i podobne naladenym autem. Vyplach adrenalinu temer dokonaly:
Pomalu, po metrech a destinach se priblizujete. Srovnate rychlosti a studujete. Ti chytri dlouho. Dve, tri, deset kol "ctete" ty miniaturni rozdily, diky kterym jste se v predchozich kolech dotahl k souperovu pozadi.
A zacne sachova partie. Jeden tah na ziskani vyhody vetsinou nestaci. Zacnete tim prvnim. Naznaky predjeti brnkate na protivnikovy nervy a rozbijite jeho pozornost. Udela-li chybu, je vas.
Neudela-li, partie pokracuje. Vypadek jeho soustredeni se nedostavi. Nezbyva nez utocit a dostat soupere do nevyhodne pozice. Vy ho NEPREDJIZDITE, vy mu vytvarite podminky, aby nekde nebyl tak rychly, jako doposud, abyste ho nasledne predjet mohl. Obsazenim stopy, bok po boku ho nutite, aby slevil. Je to jenom a vyhradne pozicni boj, protoze on vi, ze tam jste a take na to reaguje. Defenzivni stopou, zmenou nastupu do brzd, "vodi" vas se stejnym umyslem, jaky mate vy. A celou dobu se navzajem nutite k chybe. Protoze chyba toho druheho je vase predjeti. Z tisice variant hledate tu spravnou.

Tak nejak je to v realite. To, ze zakladni podminkou je fakt, ze neztratite kontrolu nad vozem v zadne situaci, je asi kazdemu jasne. A "neztratit kontrolu" je stav, kdy auto ovladate vy a ne ono vas.

To vsechno, co jsem zde popsal, se muze odehravat eticky - fair play, a nebo take ne. Protoze poslat nekoho na svodidla, promyslene a s umyslem, je to nejmensi. Auto jedouci na hrane staci postrcit klackem a jde...

Je to tak asi vse, a tak se oslim mustkem vratim na zacatek sveho prispevku, protoze on mne k napsani techto radku inspiroval.
Protoze v realite se posuzuje v prve rade UMYSL, a druhorade mira ztraty kontroly nad vozidlem. A tresta se vetsinou jen ten UMYSL, protoze hranice mezi chybou a nechybou je u zavodniho jezdeni neuveritelne krehka.

Takze, rozhodnou-li dva ze tri sportovnich komisaru (a klobouk dolu pred tim tretim, jehoz verdikt byl opacny), ze jezdec, ktery predjel, aniz by jakkoliv projevil unfair umysl, neztratil nad svym vozem kontrolu, ale byl "placnut pres zadek" jezdcem predjetym (o jehoz ferovosti ani v nejmensim nepochybuji), jen v duchu sucheho vykladu reguli, ktere, takto vylozeny, jsou nahony vzdaleny realite, mam potrebu se ozvat.

Ne proto, ze ten postizeny je clenem naseho team (ostatne i to je moje povinnost), ale proto, abychom se spolecne priblizili realite....